Co odhalil archeologický výzkum u kostela sv. Anny

Pátek, 29.1.2016

Když v roce 2012 probíhala rekonstrukce kostela sv. Anny, došlo při výkopových pracích na odvodňovací drenáži kolem kostela k odhalení kosterních pozůstatků. U kostela byl v minulosti hřbitov. Využíval se až do r. 1908. Odborníci z Národního památkového ústavu v Ostravě pod vedením Mgr. Pavly Skalické zahájili „záchranný archeologický průzkum“. Z výsledné zprávy, kterou tvoří tři svazky odborných textů, grafů, fotografií a nákresů, přinášíme to nejzajímavější.

Záchranný výzkum se zaměřil na zmapování hrobových jam a na získání informací ohledně pozdějších přístaveb kostela. Dokument z r. 1805 totiž popisuje kostel sv. Anny bez jakýchkoli přístaveb. Jiný z r. 1872 už hovoří o čtyřech přístavbách: kapli Božího hrobu na severní straně, sakristii, bočním vchodu a vchodu na věž na jižní straně. Na obnaženém základovém zdivu bylo možno doložit, že základy původního kostela jsou kamenné a pravděpodobně zhotovené z rozbořeného orlovského kláštera, stejně jako některé části rychvaldského zámku. Odlišný materiál a způsob zdění, viditelné spáry vypovídají o tom, že přístavby jsou z let 1805 – 1848. Výzkum také nasvědčuje, že původní severní sakristie nebyla zbořena a nahrazena v r. 1872 kaplí Božího hrobu, jak se uvádělo. Spíše z původní sakristie byla stržena jen severní stěna a celý prostor byl rozšířen. Neklamným znakem toho, že přístavby jsou pozdější, jsou hrobové jámy. Základy přístaveb totiž některé hroby přeťaly. Nové kostely nikdy nebyly stavěny na místech, kde se už pohřbívalo.

Na zhruba 80 metrech výkopů v šířce 30-50 cm a hloubce od 80 do 130 cm bylo nalezeno přes 190 pohřbů až ve čtyřech vrstvách. V 86 z nich byly nalezeny lidské pozůstatky. Výkopy se nehloubily ani nerozšiřovaly více, než kolik bylo bezpodmínečně nutné pro položení drenáže. A tak, kvůli způsobu pohřbívání zemřelých hlavou nebo chodidly ke kostelní zdi, byla z většiny pohřbů odkryta a zmapována jen příslušná část.

Výzkum potvrdil intenzivní pohřbívání po celé 17.-19. st. V hrobových jámách nebyly nalezeny žádné větší milodary. Našly se fragmenty středověké a raně novověké keramiky a sklíček, hřebíky z rakví, knoflíky, sedm růženců, malé křížky, medailonky a tři krejcary z let 1858, 1859 a 1860. Nejvíce předmětů obsahovala velice dobře zachovaná rakev mladého muže na jižní straně. Podle mince v zásypu je možné určit, že tento muž byl pochován po r. 1860. U obou jeho paží byly nalezeny knoflíky s rakousko-uherským znakem zalitým ve skle, růženec s křížkem, další bronzový křížek, který patrně svíral v ruce. Všechny nalezené pohřby byly uloženy v rakvi. Na hřbitově byli pochovaní dospělí i děti. Více dětských pohřbů, včetně tří novorozenců a batolat, bylo zjištěno u dnešní sakristie. Nevyskytl se žádný dvojhrob ani hromadný hrob. Nalezené kosterní pozůstatky neměly znaky traumat ani násilí. Zesnulí byli do rakví ukládání tak, jak je to zvykem i dnes, vleže na zádech, s nataženými nohami, rukama podél těla, nebo složenými do klina. Orientace pohřbů se mění podle období. Nejstarší mají orientaci západ-východ (s hlavou k západu), mladší sever-jih (s hlavou k jihu), nejmladší hroby byly hloubeny paprskovitě kolem kostela.

I když výzkum nepřinesl žádný mimořádný nález, poodhaluje souvislosti, které už dnes nejsou na první pohled viditelné. Odkrývá také místní úctu k zemřelým a důležitost pohřbu. Dosvědčuje význam, který měl kostel pro živé i pro ty, kteří odešli na věčnost.

Autor: 
Petr Smolek