Kdy bude otevřen rychvaldský zámek?

Pondělí, 2.5.2016

Bude tam minipivovar? A co obřadní síň nebo zámecká kaple? Uvidíme tam nějaké dokumenty či artefakty z historie zámku či dvora? Budou tam někde k vidění erby všech dřívějších držitelů rychvaldského panství? Bude zámek sloužit jen jako sídlo majitele nebo také jako veřejné ubytovací (hotelové) zařízení? Bude to již letos?

Takové otázky si kladou Rychvalďané už delší dobu. Na zpřístupnění zámku se rovněž těší poslední tři žijící dcery bývalého majitele zámku, hraběte Georga Adama Starhemberga a vnučky hraběnky Franzisky, zvané „Fanny“ (jejíž stručný životopis bude popsán v další části článku), Franziska Mayer (nar. 1930), Frederika Auersperg (1936) a Irene Starhemberg (1940), které žijí v Rakousku.  Návštěvu Rychvaldu si plánují už dva roky, jenom ten zámek stále není otevřený. Jejich sestra Sophia Spiegelfeld a bratr Franz Jozef, bohužel, již zemřeli.

Jak se Starhembergové z Horního Rakouska ocitli v Rychvaldu?

Tak to  musíme  zalistovat v historii o několik stránek zpět.

Eugen Larisch-Mönnich, syn Heinricha, pán na panství Rychvald, Petřvald a na statcích v Záblatí a Horní Lutyni, císařský komoří a čestný rytíř Maltézského kříže, se narodil roku 1835 ve Vídni.  Rychvaldské panství získal rodovým dělením po smrti otce Jindřicha. Panství spravoval prostřednictvím správců. V Záblatí vlastnil cihelnu a v Horní Lutyni továrnu na hliněné zboží.  S manželkou Marií Gabrielou Deymovou měli tři dcery.

Nejmladší dcera Franziska (obr. 2)se narodila 24. října 1875 ve Vídni. V roce 1879 zemřela její matka Marie a o rok později otec Eugen Larisch-Mönnich. Franzisce bylo pět let. Stala se dědičkou rychvaldského panství. Její opatrovnictví převzal hrabě Ferdinand von Deym, starší bratr její matky. 28. července 1898 se provdala za Ernsta Rüdigera von Starhemberga (nar. 1861), rakouského politika, a přesídlila za manželem do Eferdingu, kde se jim  narodily všechny čtyři  děti. Rychvaldské panství bylo nadále spravováno pověřenými správci.

První syn Ernst Rüdiger se narodil 10. května 1899. Druhý syn Ferdinand přišel na svět 29. července 1900.  Tento rok byl ale také poznamenán úmrtím bývalého poručníka Ferdinanda Deyma a také tchána Camilo Heinricha Starhemberga. Dcera Sophia se narodila 19. listopadu 1902. Až jako čtvrtý se narodil 10. dubna 1904 Georg Adam

Franziska, zvaná „Fanny“, měla silné sociální cítění. Byla zakladatelkou několika podpůrných spolků, donátorkou několika nemocnic, členkou vedení rakouského Červeného kříže, zakladatelkou podpůrného spolku vdov a sirotků po padlých vojácích světové války, zastupovala rakouskou vládu na Konferenci sociální péče o mládež, pořádané Společností národů. Vedla sekci dělnic a výdělečně činných žen na Mezinárodním katolickém kongresu žen v Římě. Výčet všech jejich aktivit by vydal na dlouhý samostatný článek.

Za své zásluhy jí byla propůjčena práva „Palácové dámy“ (čestný titul dámy na císařském dvoře), byla vyznamenána Válečným křížem 1. třídy za civilní zásluhy, obdržela vyznamenání 1. třídy Červeného kříže s vojenskou dekorací. V roce 1935 ji bylo uděleno čestné občanství města Lince. V tomtéž roce byla vyznamenána Důstojnickým křížem za zásluhy. Po násilném uchopení moci nacisty v r. 1938 byla krátkodobě zatčena, po propuštění přesídlila trvale do Rychvaldu.

To je velmi stručný výčet jejich společenských, sociálních a politických aktivit. Souběžně však probíhal rodinný život a starost o panství v Rychvaldě, které bylo až do r. 1930 spravováno jen prostřednictvím správců.

V roce 1927 „Fany“ ovdověla. Její nejmladší syn Georg Adam von Starhemberg se 17. dubna 1929 v Birsteinu oženil s Annou Agnes von Isenburg. Připadla mu povinnost začít se starat o své budoucí rodinné sídlo v Rychvaldu. Proměnit dosavadní hospodářský dvůr na zámek, který do té doby obývali správcové panství a rodiny některých zaměstnanců. Rodina hraběte Georga Adama se začala rozrůstat a „Fanny“ přibývala vnoučata. Jako první se 10. července 1930 v Bad Eisenkappel narodila Franziska, o rok později, 14. září 1931 se tamtéž narodila Sophia. 18. července1933 se v Bad Ischl narodil Franz Jozeph.

To už probíhaly dílčí úpravy a vybavování dvora, budoucího zámku. Fanny prodala cihelnu v Záblatí a výrobnu hliněného zboží v Horní Lutyni a zadala stavbu vily č. p. 1040, domu stojícího naproti zámku. Byl určen pro byt správce, provozní kanceláře a jedno poschodí pro byt „Fanny“. Stavební firmě Ferdinanda Střelce z Rychvaldu byla také zadána řada úprav na samotném zámku. Mimo zřízení vnitřního schodiště to byla úprava kuchyně, zřízení kaple a další stavební úpravy. Bylo zrekonstruováno prameniště a vybudován nový přivaděč vody k zámku. Pro novou vilu, zámek a lihovar byla pořízena společná domácí vodárnička. Tím byly vytvořeny podmínky, aby se v. r. 1933 mohla na zámek natrvalo nastěhovat rodina hraběte George Adama von Starhemberga. Na rychvaldském zámku se 20. 8. 1936 narodila Frederika. Jediná je „rychvaldskou rodačkou“. Za německé okupace nebylo zdravotnictví v Rychvaldu na nejlepší úrovni, proto své páté dítě, Irenu, odjela Anna Agnes porodit do Birsteinu. Pro děti se rychle vžila oslovení Fanny (jako u její babičky), Sofi a Ika.

O mladé hraběnce Anně Agnes von Starhemberg bylo známo, že její zálibou je pletení. Dělala úpletová oblečení nejen pro své děti, ale o Vánocích obdarovávala pletenými čepicemi nebo šály děti zámeckých zaměstnanců.

 V r. 1938 do Rychvaldu přesídlila natrvalo také hraběnka (babička) Franziska - „Fanny“.  Vnoučat ani Rychvaldu si mnoho neužila. Zemřela v lázních Darkov v r. 1943. Pohřbena je ve Velkých Kunčicích.

Rodina Georga Adama von Starhemberga opustila rychvaldský zámek v lednu 1945. Vrátili se do Rakouska. V Rychvaldu zanechali nejen zámek s polnostmi a rybníky, ale také většinu movitého majetku. Krátce před osvobozením v dubnu 1945 zámek opustil také dosavadní správce. Zámek byl dán pod „národní správu“, pak na zámku a polích hospodařily Československé státní statky a od r. 1964  OKD Rekultivace.  Všechen movitý majetek, který zůstal po původních majitelích, postupně „zmizel“. JZD na zámku nikdy nepůsobilo. O osudech zámku po r. 1989 se už ve Zpravodaji několikrát psalo.

Autor: 
Jaromír Urbánek